Být šťastný je vlastně velké umění. Ano, umění, protože štěstí si prostě musíme poručit. Jedno přísloví praví, že šťastný je ten, kdo je spokojený s tím, co má.
A v tom je právě to umění. Umět si štěstí navodit. Každý člověk má denně spoustu starostí. S dětmi, se zdravím, se zaměstnáním, s penězi, se vztahy… když tohle všechno natlačíme do jedné hlavy, musí nám prasknout. Na hrudi nás tlačí, v noci skáčeme z postele rychle otevírat okno, abychom se nadechli…
Musíme si sami říci dost! Sami si musíme poručit, že se trápit nebudeme. Že situace se nějak vyřeší. Přinutit se k činnosti. K jakékoliv, ale začít! Vyjít z domu. Jistě potkáme někoho, anebo něco, co nám navodí docela jiné myšlenky a záležitosti, které nás tak týrají najednou vidíme úplně z jiného úhlu.
Dále krásně působí na duši hudba. Určitě to vyzkoušejte. Hudba tak nádherně uvolní myšlení, často by skoro rozplakala. A tu jsme u další varianty cesty ke štěstí. Vyplakání se je tak očistné!
Pocit štěstí je velmi relativní. Co stačí jednomu, druhý by se tomu vysmál. Jsem přesvědčena, že k poznání štěstí je třeba skromnosti, pokory, lásky. Víme všichni, že například domorodci v afrických zemích žijí vzhledem k nám v naprosté bídě. Ženy chodí denně pro vodu několik kilometrů. Jídlo připraví do jedné mísy, ze které jí společně celá rodina. Dětí se kolem sukně mámy motá celá kupa, samá drobotina a všichni jsou rozesmátí od ucha k uchu. Znamená to tedy, že štěstím nebude určitě v bohatství. Čím méně majetku, tím méně starostí. A je místo pro lásku.
Dalo by se vyjmenovávat spousta příkladů potvrzujících, že ve skromných podmínkách panuje mnohem více lásky. Lidé v takových rodinách nerozmýšlí, kdo bude hlídat děti, a naopak, děti nerozmýšlí, kam posunou starou babičku. Mají čas a spoustu lásky pro sebe navzájem.
Z toho plyne velké ponaučení. Učme děti, aby se nehnaly jenom za penězi. S penězi se vytrácí mnohem cennější, vzácnější hodnota. Láska.
Zkusme alespoň ty svoje děti zavrátit, aby se nenechaly vláčet vidinou většího a většího majetku, který si pořídí, když budou denně pracovat do úmoru. S jídlem roste chuť a pořád se jim bude zdát, že mají málo. Učme je žít skromněji. Stačí nám, co máme. Hlavně abychom byli často spolu. Protože jenom mezi námi všemi se celé šťastné třese štěstí.
